Anežka Kotková je studentkou magisterského oboru Design oděvu na Technické univerzitě v Liberci a také si pro realizaci své diplomové práce zvolila spolupráci s Knit-texem. Pracovala s nejmodernější technologií 3D bezešvého pletení. S Mikulášem po boku, přitom však zcela samostatně, dokázala vytěžit maximum z toho, co technologie a materiály umožňují. Anežka dneska ví lépe než kdokoli jiný, co všechno stroj zvládne a kde má své limity. Doslova vykouzlila nádhernou kolekci, která překvapuje vizuálně i technickým provedením. Její práce je hezkou ukázkou, jak spojení uměleckého přístupu a porozumění technologii může vést k novým podobám textilního designu.
I Anežku jsme požádali, aby nám svou práci přiblížila z první ruky:
Má diplomová práce s názvem Dotek oděvu se zabývá zkoumáním hmatu a subjektivního taktilního prožitku v rámci tvorby textilu pro oděv.
Žijeme v době, kdy jsou naším hlavním prostředkem pro vnímání reality převážně vizuální podněty. Proto jsem cítila potřebu využít hmat jako plnohodnotný způsob vnímání. Vytvořila jsem sérii autorských pletenin, jejichž struktury vycházely z osobních haptických vzpomínek a fascinace přírodninami. Tyto pleteniny jsem dále využila v rámci oděvní kolekce. Formu oděvu jsem postavila lehce do pozadí. Mým cílem bylo nositele přimět materiál skutečně vnímat a pozorovat asociace, které člověku v takový moment přicházejí.
Základní strukturou, kterou jsem využila, byla dvoubarevná tubulární žakárová vazba s efektem pozitiv/negativ. Postupně jsem tuto vazbu upravovala podle svých dalších požadavků. Využila jsem převážně přírodní materiály – několik jemností merino vlny, vlnu s efektem vařené vlny a alpaku. Pro lepší možnosti zpracování a také vlastnosti jsem dále pletla také se směsí vlna/polyamid a pro efektní srážení textilií jsem také vyzkoušela pletení s elastickou přízí. Vznikly různorodé pleteniny různých gramáží, od jemných a vzdušných až po velmi tlusté a teplé.
Ze vzniklých textilií jsem tvořila oděvní kolekci. Oděvní řada má za úkol v kontextu posloupnosti oděvů postupně odhalit a dále rozvíjet ústřední motiv – strukturu. Skládá se z několika technologických principů, které jsou v jednotlivých outfitech kombinovány.
A právě zde přišla největší výzva celé práce, jelikož jsem v oděvech využívala jak principy 3D bezešvého pletení, tak i tvarovaných dílů. Programování těchto dvou způsobů jsem se v rámci diplomové práce učila od nuly. 🙂 Velké díky si tak zaslouží Mikuláš, který trpělivě odpovídal na všechny dotazy a když jsem si nevěděla rady, zakročil a pomohl, s čímkoli bylo potřeba. Prvním modelem kolekce jsou černé bezešvé pouzdrové šaty, vytvořené technologií Wholegarment na stroji Shima Seiki Mach2 XS. Šaty jsou pleteny jako dvojvrstvá tuba, přičemž obě vrstvy vznikají současně. Vrchní část je z vlněné příze Ultra-Light 2/92, spodní vrstva je doplněna o elastickou přízi Pagastic, která se po napaření výrazně smrští a vytvoří prostor mezi vrstvami. Struktura vznikla náhodně při odstranění žakárového vzoru, čímž došlo ke vzniku nespojených vrstev spojených jen na začátku a konci. Tento princip umožnil optický průhled v závislosti na vrstvení barev. Stejným principem je vytvořen set topu a sukně, pouze je plocha pleteniny provázána strukturou, která vzniká vložením grafiky.
Plošně tvarované svetry se skládají z osmi tvarovaných kusů: předního a zadního dílu, dvou rukávů a čtyř bočních dílů. Je to objemný oděv, který má evokovat pocit bezpečí a komfortu. Každý díl bylo potřeba samostatně manuálně naprogramovat. Struktura, která je do tohoto svetru vložena, se po napaření srazí do šířky o necelých 50 %. Přední i zadní díl tak měl limit šíře: polovinu celé šíře pletacích lůžek. Pro ideální velikost tak byly přidány do boků ještě boční panely.
